VÝVOJ BOTANICKÉ NOMENKLATURY

Základy tomu, co dnes nazýváme botanickou nomenklaturou položil botanik, lékař a zoolog Carl von Linné. Narodil se 23. 5. 1707, zemřel 10. 1. 1778. S tímto jménem se setkáváme v různých tvarech. Pro vysvětlení, v té době běžně Švédové nepoužívali příjmení. Jeho dědeček byl Ingemar Bengtsson (syn Bengtův), otcem byl Nils Ingemarsson (syn Ingemarův), narodil se tedy jako Carl Nilsson (syn Nilsův) a matkou byla Christina Brodersoniusová. Příjmení byl nucen přijat až při imatrikulaci (zápisu) na universitu v Lundu, ve studiu pak pokračoval v Uppsale. Dle rodové tradice si příjmení odvodil od lípy (švédsky linn). Jeho příbuzní si zvolili Tiliander (Tilia je lípa latinsky). Na studia se zapsal jako Carolus Linnaeus. Obdobně v té době vznikala příjmení i u nás. Povinné a neměnné příjmení všech osob zavedl Josef II. v roce 1780. Carolus Linnaeus se k nelibosti rodičů nestal pastorem, vystudoval medicinu, ale již na universitě se spřátelil s profesorem botaniky Olofem Celsiem a spolu prováděli pozorování zvěře a sběry rostlin a minerálů. V roce 1732 odjíždí na výzkumnou cestu do Laponska, kde sbíral rostlinný materiál pro herbáře. Výsledky publikoval v díle Flora Lapponica. Od roku 1735 studuje v Holandsku a získává tam doktorát lékařství. Po návratu domů se žení a otvírá si lékařskou ordinaci. V roce 1739 spoluzakládá švédskou Akademii věd a stává se jejím presidentem. Téhož roku se žení se svou snoubenkou Sárou Luisou Moraeusovou. V roce 1741 je jmenován profesorem lékařství, botaniky a přírodopisu na universitě v Uppsale. V letech 1747 až 1757 se stává osobním královým lékařem. Roku 1762 je švédským králem Adolfem Frederikem povýšen do šlechtického stavu a používá jméno Carl von Linné. V Uppsale vedl universitní botanickou zahradu. Linné měl široký rozsah zájmů, vedle studia švédské krajiny organizoval expedice svých žáků (nazýval je apoštoly). Ti pro něho podnikli výpravy do Vietnamu, Afriky, Japonska, Číny, Ameriky a na Jávu. Pro nás je nejzajímavějším dílem Philosophia botanica z roku 1751 a kniha Species plantarum vydaná v roce 1753 obsahující 5940 popisů rostlin, z toho 22 druhů kaktusů zařařených do rodu Cactus. Během svého působení pojmenoval asi 20.000 rostlin, živočichů a minerálů. Zbytek života strávil na svém panství Hammarby u Uppsaly. Pro nás to znamená, že například všechna jména pro psy sjednotil latinským názvem Canis familiaris. Za tím obvykle následuje Linnaeus 1758. To je autor popisu (deskriptor) a rok zveřejnění popisu. My jsme si to zpětně počeštili na Pes domácí. To je možné, ale není to pravidlem. Uvážíme-li tisíce druhů kaktusů bylo by nad lidské síly vymyslet české ekvivalenty. Tak ježulka williamsova, český název pro Lophophora williamsii působí spíš jako vtip. Smyslem nomenklatury je usnadnit mezinárodní dorozumívání.

Od doby Linného se používá binominální systém, to znamená, že jméno každé rostliny sestává ze dvou latinských slov, v určeném pořadí a daným způsobem. Gramaticky je to vlastní jméno (proprium), celé botanické jméno nazýváme bionymum. Věda zabývající se vlastními jmény se nazývá onomastika. Například se kaktus jmenuje Astrophytum myriostigma. Astrophytum je jméno rodu (nomen genericum) a myriostigma je druhový přívlastek (epitheton specificum). Obdobná pravidla platí pro všechny přírodniny - živočichy, houby bakterie, viry i fosilie. Nadále jen stručně o rostlinách (říše Plantae) či kaktusech (čeleď Cactaceae), protože se pravidla pro jednotlivé říše částečně liší. Popis rostlin řídí pravidly ICBN (International Code of Botanical Nomenclature), což je složitý pravidelně aktualizovaný soubor pravidel. ICBN se aktualizuje po šesti letech na mezinárodních botanických kongresech. Za první je považován pařížský kód z roku 1867 zpracovaný skupinou Alfonse de Candolle. Posledním, sedmnáctým je vídeňský z roku 2005. Mezi známé a významné patří tokijský (Tokyo Code 1993) a saintlouisský (Saint Louis Code 1999). ICBN má formu zákonu a tomu odpovídá i jeho právnický způsob vyjadřování.

Od doby Linného byla botanická nomenklatura řízena jen zmíněnými botanickými kongresy. Platný popis musel být ve veřejné tiskovině. Postupně byla upravována pravidla herbářových položek, křestních ženských jmen, byl povolen anglický popis, zveřejnění taxonu na internetu atd. Byla snaha čeleď Cactaceae vyčistit od neplatných taxonů, ale nepřineslo to významnou změnu.

Zde zmiňuji čeleď Cactaceae, ale jedná se o všechny cévnaté rostliny. Některé nedostatky řešily pravidelné botanické kongresy a vydávaly ICBN (Mezinárodní kód nomenklatury řas, hub a rostlin), později ICN (to samé bez hub). Tyto materiály byly těžko dostupné. Že řešením bude moleklární biologie studující DNA, RNA a proteiny také nepřineslo jednoznačné výsledky. Existovaly návrhy na digitalizaci nomenklatury. Stále existovalo a přibývalo množství nesmyslných, ale podle tehdejších pravidel platných taxonů.

Stále více bylo jasné, že botanická nomenklatura se musí změnit. Bylo jasné, že taxony musí být stanovovány taxativně a musí to řešit jeden subjekt.

Nakonec bylo vše vyřešeno vznikem organizace POWO (Plants of the World Online) pří Královských botanických zahradách v Kew v Londýně. POWO provedlo redukci z asi 60.000 známých, asi 30.000 používaných na asi 5.000 platných druhů kaktusů a bude stále pokračovat. Nebude už docházet k podstatné redukci. Naopak postuně se budou řešit další úrovně, poddruhy, variety atd. a budou vznikat nové taxony. POWO je buď uzná nebo zařadí mezi synonyma platných druhů nebo je zamítne. Každý má právo se k tomu vyjádřit. Pracují perfekně. Měl jsem asi deset připomínek. Za týden přišlo poděkování a oznámení řešitele připomínky, který si vybere tým spolupracovníků. Další týden výsledek a oznámení, že databáse POWO byla upravena. Nejsem botanik, moje připomínky se týkaly jen gramatických chyb v latině. POWO vyhlásilo spolupráci s IPNI (International Plat Names Index) a i tam byl posílen tým. Současná situace: Každý taxon bude mít tři hodnoty. Původní název včetně gramatických chyb, opravený název a výsledek zařazeni. Aby to bylo možné IPNI zdigitalizuje všechy taxony asi 250 let zpět a to včetně neplatně zveřejněných. Tím se předejde tomu, že některé taxony již byly gramaticky opraveny a tím původní název zanikl. Je jasné, že jen toto je práce na mnoho let. Taxony vznikají, je to tedy navěky a nedá se to ukončit.

Někdo s tímto postupem souhlasí, mnozí jsou odpůrci tohoto vývoje. Je jasné, že na své jmenovky si každý může psát co chce. Systém POWO rozšířil pojem druhu. V rámci druhu se vyskytují velké rozdíly i když botanicky nepodstatné a dnes neplatná jména budou přežívat. Pro pěstilele jsou zajímavé i barva květu, délka trnů atd.      

úvod