KAKTUSÁŘSKÁ LATINA

          Základy tomu, co dnes nazýváme botanickou nomenklaturou, položil botanik, lékař a zoolog Carl von Linné (23.5.1707 - 10.1.1778). Narodil se jako Carl Nilsson (syn Nilsův), při imatrikulaci na universitu v Lundu přijal příjmení a používal jméno Carl Linné nebo Carolus Linnaeus. Dle rodové tradice si příjmení odvodil od lípy (švédsky linn). Mohl se jmenovat i Tiliander - Tilia - lípa latinsky, ale jeho příbuzní ho předběhli. Roku 1762 je švédským králem Adolfem Frederikem povýšen do šlechtického stavu a používá jméno Carl von Linné. Nedivme se, že v té době neměl každý příjmení. U nás povinné a neměnné příjmení všech osob zavedl Josef II. v roce 1780. V roce 1739 spoluzakládá C. Linné švédskou Akademii věd a stává se jejím presidentem. V roce 1741 byl jmenován profesorem lékařství, botaniky a přírodopisu na universitě v Uppsale. V letech 1747 až 1757 se stává osobním královým lékařem. V Uppsale vedl universitní botanickou zahradu. Pro nás jsou nejzajímavější jeho díla Philosophia botanica z roku 1751 a Species plantarum vydaná v roce 1753, obsahující 5940 popisů rostlin, z toho 22 druhů kaktusů zařazených do rodu Cactus. Linné v těchto knihách představil vlastní a dodnes používaný binominální systém. Během svého působení pojmenoval asi 20.000 rostlin, živočichů a minerálů. Zbytek života strávil na svém panství Hammarby u Uppsaly.
          Od těch dob má každý kaktus vlastní jméno (proprium), sestávající ze dvou latinských slov - v určeném pořadí a v daném tvaru. Celé botanické jméno nazýváme bionymum. Například se kaktus jmenuje Astrophytum myriostigma. Astrophytum je jméno rodu (nomen genericum) a myriostigma je druhový přívlastek (epitheton specificum). Od úrovně rodu výše se používají velká začáteční písmena, od druhu níže malá. Botanická nomenklatura se aktualizuje každých šest let na pravidelně konaných mezinárodních botanických kongresech, na kterých je vydáván International Code of Botanical Nomenclature (ICBN). Za první ICBN je považován pařížský kód z roku 1867 zpracovaný skupinou Alfonse de Candolle. Posledním toho jména je ICBN (Vienna Code) z roku 2005. Na následujícím kongresu v Melbourne 2011 byl závěrečný dokument přejmenován z ICBN na ICN. Princip je stejný, jen z Mezinárodního kódu botanické nomenklatury se stal Mezinárodní kód nomenklatury pro řasy, houby a rostliny (International Code of Nomenclature for algae, fungi, and plants). Tento kód je významný tím, že jím byla zavedena možnost nahradit latinskou diagnosu anglickou a taxon platně zveřejnit elektronicky na internetu. Předpokládá se, že na dalších kongresech bude tento směr rozpracován. Platné zveřejnění nového druhu už tedy nebude v knihách a časopisech, ale elektronické. Projde fází registrace, připomínkování a akceptace, a na závěr platným elektronickým zveřejněním na k tomu určených webových stránkách. Následovat má rozdělení stávajících jmen na platná a zavržená (nomina utique rejicienda).
          Výslovnost latiny nečiní obvykle přílišné potíže. Většinou se čte jak se píše. Ani se nemusíte učit nazpaměť nějakou tabulku písmen a jejich pořadí. Stačí si zapamatovat několik tvarů, Cactus - kaktus, Cereus - cereus, caespitosa - céspitoza, coccineus - kokcineus, foetida - fétyda, Rebutia - rebucia, Phyllocactus - fylocactus, Yavia - javia. Tolerováno je chilensis i čilensis, horaceki i horáčeki, ale není chybou vyslovovat, jak je napsáno. Při styku s cizincem je to dokonce praktické. Nemusí vědět, že sedae je po Šedovi. Výhodnost latinské výslovnosti si uvědomíte, když vám cizinec místo jajoana řekne chachoana nebo čačoana. Nekažte latinu anglikanismy; džimnokalicium nebo džajentea místo gigantea není světové.
          Častými druhovými jmény jsou přídavná jména v prvním pádu (nominativ adjektiva) odvozená od vlastností kaktusu. Tady je nezbytná kontrola podle latinského slovníku. Řada přídavných jmen se skloǔňuje pravidelně koncovkami -us, -a, -um (ale jsou výjimky). Musí se shodovat gramatický rod botanického rodu a druhu. Bílý - albus, alba, album, takže Cereus albus, Echinopsis alba, Gymnocalycium album. Černý - niger, nigra, nigrum. Existují i dvojvýchodná adjektiva: úzký - brevis, brevis, breve, a jednovýchodná: nízký - humilis, humilis, humilis.
          Dalšími jsou jména odvozená od geografických názvů. Tady je situace snažší o to, že neexistují závazná pravidla. Dokonce i koncovky jsou jen doporučené. Používají se doporučené: -ensis, -(a)nus, -inus, ale i: -icus, -acus, -aeus, -arius, -aticus, -enus a další, včetně tvarů ženského a středního rodu. Geografické jméno je povoleno zkrátit. Gramaticky správně je např. tilcarense i tilcaraense. Autor si může vybrat. Za chybný tvar je třeba považovat G. belense odvozené od obce Belen. Příponu -se latina nemá. Problém nastává, když není znám správný tvar. Když se zjistí, že Famatima je správně Famatina jsou z famatimek Lobivia famatinensis. Máme S. chatajillensis, Láďovi Horáčkovi tvrdili na kartografickém ústavu v Sucre, že správný název je Cerro Chataquila. Na mapách, v literatuře i na internetu jsou Cerro Chatajilla, Cerro Chataquila i Cerro Chatajlla.
          Docela dobře ICBN upravuje použití pomlčky ve složeném epitetu. L. alberto-vojtechii je správně, jméno vzniklo za slov stojících obyčejně samostatně. Naopak G. pseudo-malacocarpus nebo petr-halfarii je chybou.
          ICBN, dnes ICN v článku 60 uvádí, které chyby se mají opravovat. Jsou to chyby typografické a z ortografických (pravopisných) zejména diakritická znaménka, která latina nemá - chybou je drábi, šniceri, fričii, kupčáki a pod., nehledě na to, že tam jsou chyby i v koncovkách. Nesprávné použití složeného tvaru. Chyby se kterými se nesetkáme často jsou použití apostrofu, nesprávný prefix, použití šlechtické původu se ve jménech vynechává (de Candolle, de Jussieu). Skotský prefix "syn dotyčného" má správný tvar např. O. macdougallii, obdobně může být ve jménu použit holandský prefix např. N. vanvlietii.
          Ještě je třeba zmínit jména osob s dobře zavedeným latinizovaným tvarem. Patří sem třeba Martin, Wislizenus a Linnaeus. Tam je správný tvar martini, wislizeni, linnaei. Ostatní, tak zvaná moderní se latinizují jinak. Druhové jméno může být i ve tvaru podstatného jména v prvním pádu (nominativ substantiva). U jmen odvozených od jmen osob se tento tvar nepoužívá.
          Nejvíce chyb se vyskytuje v koncovkách jmen odvozených od jmen osob. V těchto případech jsou dvě možnosti. Jméno může být v již zmíněném tvaru přídavného jména v prvním pádu (nominativ adjektiva), př.: N. ritterianus - ritterův, ritterový. Latina nerozlišuje přídavná jména a přídavná jména přivlatňovací. Druhou možností je tvar podstatného jména ve druhém pádu (genitiv substantiva) př.: A. ritteri - aztekium rittera. Vzhledem k možným kombinacím nám z toho vzniknou složitější tabulky. Jméno se použije celé, nijak se nezkracuje ani nemění. Diakritická znaménka se latinizují: Horáček na Horacek, Köres na Koehres. Protože máme na mysli jména druhová a nižší (specifická a infraspecifická) budou začínat malými písmeny.

                    1) Nominativ adjektiva.
Jména končící samohláskou jinou než "a".
Princip: jméno – prodloužení kmenu "an" – koncovky v souladu s botanickým rodem - nomen genericum: -us, -a, -um.

Hayne	hayne an us	hayneanus	pro mužské botanické rody
	hayne an a	hayneana	pro ženské botanické rody
	hayne an um	hayneanum	pro střední botanické rody

Jména končící samohláskou "a".
Kmen se prodlužuje jen o "n", aby "a" nebylo zdvojeno.

Slaba	slaba n us	slabanus
	slaba n a	slabana
	slaba n um	slabanum

Procházka	prochazkanus
	prochazkana
	prochazkanum

Častou chybou je prodlužování kmenu samohláskou "i", což je přípustné jen u jmen končících souhláskou. Příklad Lobivia jojoana, chybně Lobivia 'jajoiana'.
Parodia slabana, chybně Parodia 'slabaina'. Gymnocyalycium prochazkanum chybně 'prochazkianum'. Kmen se prodlužuje o "i" jen po souhláskách.
Jména končící souhláskou a to včetně "r" a "er".
Kmen se prodlužuje "i an".

Kracík	kracik i an us	kracikianus
	kracik i an a	kracikiana
	kracik i an um	kracikianum
Winter	winter i an us	winterianus
	winter i an a	winteriana
	winter i an um	winterianum
Taylor	taylor i an us	taylorianus
	taylor i an a	tayloriana
	taylor i an um	taylorianum

V tomto případě se setkáváme s chybně vypuštěným "i": Mammillaria marnieriana, Lobivia winteriana, Blossfeldia liliputiana (chybně marnierana, winterana, liliputana).

                    2) Genitiv substantiva.
          Použije-li se tento typ botanického jména koncovky se odvozují od jména osoby nebo osob na jejichž počest jméno vzniklo. V latině však platí, že jména končící samohláskou "a" se skloňují v ženském rodu. Př.: Lenka, Jarmila, Patricia, ale i Halda, Swoboda, Šorma a Slaba. Jedná-li se o více osob, k pohlaví se přihlíží.
          Základními koncovkami jsou:

mužská jména	-i	končící samohláskou nebo "er" - barteroi, ferrarii, silvestrii, ritteri, alonsoi, buenekeri, baileyi
mužská jména	-i	končící souhláskou mimo "er", kmen se prodlužuje o "i" - kracikii, taylorii, halfarii, jakubecii
mužská jména	-i	stará zavedená jména, kmen se neprodlužuje - martini, wislizeni, alexandri, augusti
ženská jména - příjmení	-ae	končící samohláskou nebo "er" - laceae, svobodae, sormae, cloverae, bonkerae, steereae, cowperae
ženská jména - příjmení	-ae	končící souhláskou, kmen se prodlužuje o "i" - mainiae, wilsoniae, wrightiae, nickelsiae, kainradliae
ženská jména - křestní	-ae	v melbernském kódu zavedeno zmatečné pravidlo. U jmen, která se vyskytují ve dvojicích: Edith i Editha, Elizabeth i Elizabetha, Muriel i Muriela se kmen neprodlužuje a správné tvary jsou edithae, elizabethae, murielae. Používá se angelesiae, takže asi Angeles i Angelesa neexistují. Naproti tomu je vžito carmenae, měla by tedy existovat dvojice Cermen i Carmena
více osob	-orum	více mužů nebo muži i ženy, manželé, sourozenci
více osob	-arum	několik žen, sestry
více osob	pro tyto tvary platí obdobná pravidla jako pro jednotlivce. Záleží na tom jestli končí souhláskou, samohláskou nebo "er". Končí-li "o" nebo "a" tak se tyto samohlásky nezdvojují - maechlerorum, fickeiseniorum, hintoniorum, pamanesiorum, robbinsiorum, brauniarum

          Jména končící samohláskou nebo "er".
Princip: jméno – koncovky.

Karwinsky	karwinskyi	karwinskyae	karwinskyorum	karwinskyarum
Bartero	barteroi	barteroae	barterorum	barteroarum

u barterorum se koncovka zkrátí, aby nedošlo ke zdvojení stejných samohlásek.

Ritter	ritteri	ritterae	ritterorum	ritterarum
Ferrari	ferrarii	ferrariae	ferrariorum	ferrariarum
Silvestri	silvestrii	silvestriae	silvestriorum	silvestriarum
Clover	cloveri	cloverae	cloverorum	cloverarum

častými chybami jsou např. Acanthocalycium 'ferrari' spravně ferrarii, Chamaecereus 'silvestri' správně silvestrii, dochází k nim z domněnky, že po "r" může následovat vždy jen jedno "i".
          Jména končící samohláskou "a".

Swoboda	swobodae	swobodaorum	swobodarum
Halda	haldae	haldaorum
Šorma	sormae	sormaorum
Procházka	prochazkae	prochazkaorum
Slaba	slabae	slabaorum
Jarmila	jarmilae	jarmilarum

Tady jsou některé konstrukce spíše teoreické, zejména je-li jméno po více osobách a vznikl by stejný tvar odvozený od Heinz Swoboda i Jolanta Swoboda. Jak je známo, bylo to vyřešeno použitím křestního jména a byla tak popsána Sulcorebutia jolantae. Další legální možností by bylo vedle S. swobodae popsat S. swobodana. Sice by se také nepoznalo po kom je která, ale slušná diagnosa má použití jména vysvětlit. U jedné by bylo na počest Heinze Swobody u druhé na počest Jolanty Swobodové. Mohla vzniknout i S. swobodaorum, ta by byla na počest obou. I tady lze vyrobit chybu i jiným způsobem př. Escobaria sisperae popsána jako 'sisperai'.
          Jména končící souhláskou.
Princip: jméno – prodloužení kmenu "i" – koncovky (kromě jmen končících "er", ale včetně končících jen na "r").

Main	main i i	mainii	pan (Mr.) Main
	main i ae	mainiae	paní (Mrs.) Main
	main i orum	mainiorum	více osob
	main i arum	mainiarum
Wright	wrightii	wrightiae	wrightiorum	wrightiarum
Taylor	taylorii	tailoriae	tayloriorum	tayloriarum
Wilson	wilsonii	wilsoniae	wilsoniorum	wilsoniarum
Blair	blairii	blairiae	blairiorum	blairiarum
Duben	dubenii	dubeniae	dubeniorum	dubeniarum
Petr	petrii	petriorum
Otmar	otmarii	otmariorum
Petr Halfar	petr-halfarii

Rovněž zde by byly některé konstrukce jen teotetické, zejména u křestních jmen. Těžko někdo pojmenuje kaktus po dvou Otmarech z nichž jeden by byl ženou.
V každém případě však původní popisy 'otmari', petri' a petr-halfari" s jedním "i" jsou gramaticky chybné. Popisy jsou však platné, jen se mají opravit, resp. používat ve správném tvaru.

Další zajímavá jména a opravy:
          Na úvod nutno dodat, že seznam opravených jmen nikde neexistuje. V budoucnu se s ním počítá. Opravy jsou zveřejňovány na různých místech a je na každém jestli je akceptuje nebo se je dozví. V The New Cactus Lexicon je řada jmen opravena, ale třeba na IPNI opravili jen něco. Zajímavé diskuse na toto téma naleznete i na internetu. Řada lidí latinu ovládá a na svých stránkách píše jména správně. Jiní se ptají jestli A. scaphirostis je nový druh nebo oprava. Mnozí namítají, mělo by se to psát tak, jak to bylo popsáno - oponenti tvrdí, tak proč to vychází v ICBN, vzdyť je to zákon, mně by se také nelíbilo, kdyby mi někdo v mém jméně dělal hrubky. Našel jsem názor, na IPNI má jména na starosti Kanchi N. Gandhi, je to můj spolužák. Oddělení má tak poddimenzované, že jsou rádi, když zapíší nová jména. Mohu potvrdit, před léty jsem ho na některé chyby na IPNI také upozornil. Poděkoval, odpověděl, že o chybách ví a že budou opraveny. Zatím se tak nestalo. Jiní vysvětlují, to je tím, že dnes už nikdo latinu neovládá, vidíte jak moudré bylo, že alespoň popisy se už mohou psát anglicky. Kdyby se jména převedla do angličtiny byl by pořádek. Našel jsem i názor, že než by se pořádek udělal nebude už angličtina světovým jazykem a bylo by prozíravější už to psát všechno čínsky. Je tedy na každém, jaký tvar na svých stránkách nebo v příspěvku do časopisu použije. Napíšete-li místo kokorae "kokori", je to jako kdybyste místo "byl jsem u babičky" napsali "bil jsem u babyčka". V latině si toho všimne méně čtenářů.
          Navajoa fickeiseniorum 'fickeisenii', 'fickeiseniae'.
Jako 'fickeisenii' popsána Backebergem v roce 1960. Sám Backeberg uvádí, že mu rostliny poslala paní Florence Fickeisen. Na to je reagováno opravou jména na 'fickeiseniae'. Nakonec dochází ke kompromisu, rostliny objevila Florence Fickeisen a Norman Fickeisen spolu. Jméno je opraveno na fickeiseniorum D. R. Huntem.
          Ariocarpus scaphirostris 'scapharostrus'.
Jako 'scapharostrus' popsán Bödekerem v roce 1930. Jméno opravil D. R. Hunt v Bradleya 9:83 (1991) na scaphirostris v souladu s ICBN čl.60.8 a doporučením 60G.1. Oprava je všeobecně uznávána a je opodstatněná. Je to chybně vytvořené složené slovo, má se opravit, a má začínat scaphi-. U druhého slova zvolil autor opravy tvar rostris. Ve slovníku jsem našel pro rostrum (zobák, lodní zobec)tvary přídavného jména: rostris, rostris, rostre, ale i rostrus, rostra, rostrum. Podle toho mohlo druhé slovo zůstat nezměněno. Autor opravy zvolil první tvar. Když už to probíráme scaphi znamená tvarovaný jako člun (loď), rostris je zobákatý nebo ve tvaru lodního zobce. V každém případě se oprava vztahuje i na scaphirostroides - tj. scaphirostris podobný.
          Vzhledem k předcházejícímu odstavci je vhodné zmínit další skupinu složených jmen. První část (v předešlém "scaphi" - jde o slovní základ "scaph" a prodloužení kmene o "i" a koncovky jsou vynechány. V druhém slově se koncovky použijí. To platí pro spojení dvou latinských slov. Př.: alb-i-flor-um dohromady albiflorum. Z toho vycházejí následující správné a chybné tvary: albipectinata 'albopectinata', albiareolata 'alboareolata', albilanata 'albolanata', albifusca 'albofusca' a mnoho dalších. Kdyby se spojovala slova řecká, prodlužoval by se kmen samohláskou "o". Složeným řeckým jménem je třeba sten-o-gon-us dohromady stenogonus to je úzkožeberný, s úzkými žebry.
          Dalším složeným jménem se zajímavou historií je Rebutia flavistyla. F. Ritter zvolil jméno flavistylus (žlutavá čnělka) a předal rukopis do tisku. ( Čnělka je část pestíku mezi bliznou a semeníkem v květech krytosemenných rostlin ). Redaktor časopisu Ashingtonia koncovku opravil na Rebutia flavistyla, považoval flavistylus za gramatickou chybu. Po vydání časopisu se F. Ritter domáhal opravy, že druhové jméno nezamýšlel jako přídavné jméno, ale jako podstatné jméno v prvním pádu, což je možné a gramaticky správné, ač velmi neobvyklé. Jméno již bylo platně zveřejněno a Ritter v Kakteen in Südamerika, 2: 615, 1980 na svém tvaru trval, vysvětlil ho a opravil na flavistylus. Platně zveřejněné jméno lze opravit, jen když je typograficky nebo ortograficky chybné, což nebylo. Změnu jména provedl redaktor úmyslně. Nastala situace, kterou ICBN nepředpokládá. Že byl původní tvar druhového epiteta ve tvaru podstatného jména v prvním pádu možný si můžeme ukázat na u nás rostoucí orchideji Cypripedium calceolus - střevíčník pantoflíček. Calceolus je zdrobnělina od calceus (bota). Nelze ani souhlasit s Ritterovým tvrzením, že tento tvar použil, protože přídavné jméno flavistyla neexistuje. Já jsem ve slovníku stylus, -la, -um našel. I kdyby neexistovalo, mohl ho vytvořit, ale nechtěl. ICBN říká, že epiteton v jménu druhu může pocházet z jakéhokoliv pramene a jméno může být vytvořeno dokonce i uměle. Přídavné jméno jakubeciana taky v žádném slovníku neexistuje a je platné. Jména mohou být odvozena od jmen skutečných i mýtických. Podmínkou je jejich správná latinizace. Mezi známá mýtická jména patří M. huitzilopochtli (huitzilopochtl - aztécký bůh) nebo M. luthieniae a M. tinuvieliae (princezna Tinuviel Luthien je fiktivní postavou v knihách J. R. R. Tolkiena). Dalším příkladem může být i Blossfeldia liliputiana. Liliputé žijící na ostrově Liliput v bermudském trojúhelníku popsal Jonathan Swift ve své knze Gulliverovy cesty. V případě R. flavistyla můžeme konstatovat, že chybu udělal jak redaktor, tak Ritter. Redaktor mohl vědět, že tento tvar lze použít a Ritter, když už použil tak neobvyklý tvar měl na to v diagnose upozornit nebo se oba měli dohodnout. Až někdy zasedne nomenklatorická komise na kaktusy, ať to vyřeší. Ritter se toho nedožil, my ještě můžeme doufat. Zůstáváme u platně zveřejněného jména. Vžilo se a Rittera, až na výjimky, nikdo nepodpořil. Až budete hledat jméno pro zamýšlený popis kaktusu, promyslete si to. Až budou popisy elektronické, jistě se vše vyřeší ve fázi připomínkování a akceptace. Pokud je mi známo, byl F. Ritter první, kdo se pokusil tento tvar použít v čeledi Cactaceae. Znám jediný pozdější a úspěšný pokus - Parodia gaucha M. Machado a J. Larocca 2008 in Novon 18(2): 215 (214-219). V diagnose však autoři jméno etymologicky zdůvodnili: bylo odvozeno od slova "gaúcho", lidový název honáka dobytka v provincii Rio Grande do Sul v Brazilii. Citují ICBN čl. 23.2, který připouští, že epiteton v jménu druhu může pocházet z jakéhokoliv pramene a použili tvar ženského rodu. To sice nebylo nutné, ale je to možné. U podstatných jmen gramatická shoda nomen genericum a epitheton specificum není nutná jako u přídavných jmen. Vznikla tak parodia honačka dobytka a po převedení do jiného rodu Notocactus gaucha (M. Machado a J. Larocca 2008) N. Gerloff et H. Henssen 2008, česky notocatus honačka dobytka.

úvod